Letní toulky: Hovořil jsem s Janem Pernerem
Jistě každý zná slavného a velkého vlastence Jana Pernera, stavitele jedné z prvních železnic v Českých zemích. Zemřel tak mladý..., už ve 30 letech, přesto zanechal nesmazatelnou stopu v našich dějinách.
Jeho jméno je vytesáno či vyryto na mnoha místech, především v okolí jím vypracované tratě mezi Prahou a Olomoucí, od jejíhož zprovoznění nás právě teď na konci srpna dělí 165 let. V brzké době se dobuduje náměstí před nádražím v České Třebové a opět rozšíří nespočet míst na jeho počest pojmenovaných. To on by na stránkách Mladýma očima měl zaznamenávat své pohledy na svět, ne pisatel těchto řádků. Tomu je už o čtyři roky více, než osud vyměřil našemu velikánovi na pozemském světě, a mladé oči mu pomalu přecházejí k jinému přídavnému jménu...
Drobný omyl
Před nedávnem (19. července) jsme na stránkách Haló novin přinesli zprávu z jeho rodné vísky Bratčice na Čáslavsku, kde každých pět let místní obyvatelé slaví v červenci jeho narození. Proč právě v červenci, když se Jan Perner narodil 7. září 1815 a zemřel 10. září 1845? Jisté odůvodnění tady je. Tkví v drobném omylu místních členů tělovýchovného Sokola.
Než přišla 2. světová válka, co dočasně zastavila vzmáhání českého živlu, stačili sokolové umístit 5. července 1936 na jeho rodný mlýn pamětní desku. Údaje na ní vytesané však čerpali z matriční knihy v sousedních spádových Potěhách, kde onehdá omylem napsali místo devítky (pořadí měsíce září) sedmičku (ten den ohlášené sedmé dítě).
Utekl nějaký pátek a Bratčičtí v roce 1995 prvně přichystali slavnosti ke 185. výročí Pernerova narození. Přijelo mnoho hostů. A hle, červenec na desce se jim nepozdával. Přece jen údaje na rodném listě »zvítězily« a při dalších slavnostech v roce 2000, tentokrát spojených s 900. výročím založení obce, byla deska opravena. Čas »Pernerových Bratčič« zůstal zatím na červenci. Uvidíme, co přinese za pět let 200. výročí. Třeba novou desku na jeho mlýně, aby na ní nebyla vidět (na výřezu) ta úprava narození? Určitě by si to jeden z našich velikých Janů zasloužil.
Co mě přivedlo do Bratčic
Mezi rodáky ani místní nepatřím, i když jsem tam měl zamluvený pozemek ke stavbě; z ní nakonec sešlo. Za to tam mám jedny z nejlepších přátel: Lídu, Standu, Petra a Evu. Díky nim se řadím k přátelům Bratčic a jsem jim za to velmi zavázán. Jak mám chvilku volnou, mé kroky směřují právě tam už hodně přes 10 let. Jak stárnu, začínám vnímat svou vlast. Moje rodná vesnička Lovčice je odtamtud vzdálena jen 13 km. Jak pozoruji svět, uvědomuji si sounáležitost s českým živlem a Pernerovo vlastenectví na mě velmi působí.
Nyní pobývám u přítelkyně v Brně, takže na letošní slavnosti jsem se na otočku vypravil s Českými drahami přes půl země. Nebýt dne Pernera, odpustil bych si tu cestu, neboť zcela přemrštěná cena za jízdenku nejednoho cestujícího odradí. Jsou u ČD jakési slevy, avšak nemám čas na půlroční školení, jak je využít... Po půlroce se však stejně všechny slevy mění, asi aby v tom nikdo neměl jasno. Nakonec zjistíte, že autobus vás stojí stejně jako vlak po urputném uplatnění všech slev. Žel v sobotu nejezdí. Možná by se i Perner, kdyby žil, praštil do čela (to nenarážím na jeho nešťastnou smrt, kdy se ve vlaku při vyklánění ze schůdků vagonu uhodil o sloup vjezdových vrat a za dva dny následkům vážného zranění podlehl - pozn. autora a red.), co to na jeho díle vyvádějí současní vlastníci za neplechy.
Mlýny, mlýny a zase mlýny
S notně odlehčenou peněženkou mě Standa to ráno v sobotu 17. července vyzvedl svým osobním vozem v Čáslavi na nádraží. V průběhu dne jsme v tiskovinách nejen na výstavce v místní hospůdce U Fialů pro zajímavost hledali mlýny jeho otce a strýců. Potvrzeny byly v Pardubicích, Týnci nad Labem a Majově u Chrudimi.
Na »síti« jsem předtím objevil Mlýn Perner Svijany, leč spojitost s naším Pernerem tam ani jinde uvedena nebyla. Shodou okolností leží Svijany v Českém ráji, kde jsme s přítelkyní Ivankou už dávno předtím měli zamluvený hotel v Jičíně. Týdenní dovolenou jsme tam trávili hned od pondělí, tedy den po slavnostech.
To víte, že mi to nedalo a v pátek z výpravy na Sychrov jsme se ve Svijanech stavili. Z Turnova je to cobydup. Od autobusové zastávky nás náhodou navedl náklaďák, co nesl nápis Mlýn Perner Svijany. Jdeme po jeho stopách. Po chvíli nás minul další náklaďák, že by velkoobjemový mlýn? Ano. Tu se před námi rozprostřela nemalá stavba, takže cíl byl objeven bez potíží asi po pár stech metrech. Hledáme marně okénko vrátnice.
Radost nad radost
Na dvoře se pohyboval jeden človíček (na snímku), nezbylo mi tedy, než se vydat k němu. »Dobrý den, odpusťte mi mou otázku: Je tento majitel příbuzný se stavitelem železnic Janem Pernerem?« ukazuji přitom na nápis na zdi. Dostalo se mi přímé odpovědi: »Dobrý den, tento majitel je skutečně jeho příbuzným. To musím vědět, neboť jím jsem já.« Jakou radost jsem pocítil v srdci, to vám snad nemusím říkat. Vzájemně jsme se představili a pověděli si, odkud jsme.
Jeho rodina pochází z výše zmiňovaného Majova u Chrudimi. A rodiče mu na počest věhlasného předka dali jméno Jan. O právě proběhnuvších slavnostech v Bratčicích moc dobře věděl, byli se na nich podívat jeho synové. S ohromným pocitem naplnění jsem s Ivankou opouštěl nenápadnou obec Svijany. Vždyť, komu se jen tak poštěstí hovořit s Janem Pernerem...?!
Haló noviny, 27. 8. 2010 Jiří BRUTHANS